190.00 Kč
Známý švýcarský pohádkář Jakob Streit vypráví, co krásného zažil skřítek Kořínek přes zimu, jak přišlo jaro a on pomáhal rostlinám růst, co se v přírodě dělo o svatojánské noci a jak se v hlubinách země potkal s hrozným drakem.
Skřítek Kořínek – Jakob Streit
Skřítek Kořínek a stromový duch
Venku v širém světě přicházel podzim. Některé listy na stromech se začaly barvit do žluta, jiné zase do červena a do hněda. Skřítek Kořínek vylezl ze země. Spatřil první padající list. Vítr jím divoce vířil sem a tam. Kořínek vyskakoval a zkoušel ho ve vzduchu chytit. A než lístek stačil dopadnout, už ho opatrně držel v dlaních. Jemně ho pohladil a byl tak trochu smutný.
„Lísteček umře,“ zašeptal.
Z kmene stromu vykoukl stromový duch a zasmál se: „Jeminánku, ty se ale tváříš! Vždyť máš nos nakřivo! Běž raději dolů do půdy, ke kořenům. Tam teď do země proudí spousta životní síly, když nahoře usychají listy. Tu sílu si můžeš v zemi nasbírat na příští jaro, aby zase mohly vyrašit nové listy. To je důležitější, než chytat ty staré!“
„I u tebe to proudí dolů?“ zeptal se skřítek Kořínek. „Je to mléko stromu? Dají se kořeny dojit?“
Stromový duch se zasmál, až se větve zakývaly, a odpověděl: „Nazývej to, jak chceš! Já tomu říkám životní síla; když to totiž bude ještě dlouho stékat dolů, budu slabší a slabší. Všechny listy opadají a já se ponořím do zimního spánku.“
Kořínek se zeptal: „To pak ze stromu vypadneš?“
„Ale kdepak,“ znovu se zasmál stromový duch, „skrčím se do kořenů a budu maličký skoro jako ty. Pak nechám svět světem, dokud mě jaro zase neprobudí. Tehdy ale budu potřebovat novou životní sílu. Vy skřítkové ji přes zimu uchováváte v zemi a musíte ji pak zase vnést do kořenů. A teď už jdi, maličký! Podívej, zase mi upadl jeden list.“
Kořínek přemýšlel, jestli má vyskočit i pro tento lístek, ale stromový duch se na něj podíval tak přísně, že se otočil jako na obrtlíku a v dalším okamžiku zmizel v zemi.
A skutečně, dole v kořenech spatřil bratříčka trpaslíčka, jak už tahá za kořínky. A tak si i on vyhledal hezký kořen. Rukama ho začal jemňoučce hladit shora dolů. Tu se z kořenových špiček vylila přejemná záře, trošičku do červena a trošičku do žluta, jako sluneční svit. A bylo to jako nebeské mlíčko, které při hlazení vytékalo z kořínků. Když budu pilně dojit, pomyslel si skřítek Kořínek, nahoře listy opadají a mohou si vesele poletovat ve větru. Z toho pomyšlení měl velkou radost. Nebeské mléko utvořilo na zemi malý potůček a vsáklo se do půdy.
Vázaná výpravná kniha, celobarevná, 32 stran, ilustrace, velký formát 23 × 16 cm
Nakladatelsví Fabula
