Kontakt

Košík

30. 1. 2022

ÚNOR - Karel Funk

1.    Už za vlády tuhé zimy, přibližně od svátku Hromnic, začíná vzduch občas vonět vnitřním životem země. To půdní organismy obnovují svůj život. Zemská duše, v zimě klidně setrvávající uvnitř zemského tělesa, se opět chystá vystoupit na povrch, kde způsobí rozpuk přírody. Těsně před tím však aktivizuje vrstvu pod povrchem.

Kořeny se touto dobou prosycují minerály, které pak umožní rostlině vybudovat pevné tělo.  Vápenec je v zimní studené vodě rozpouštěn za pomoci oxidu uhličitého ze vzduchu. Hlavní „vlastností“ vápence je tendence k navozování pevného stavu (tak jako vápník zpevňuje kosti) a tím pomáhá rostlinám k pevnosti jejich fyzických těl.

Dříve než na jaře nalévají pupeny, pod zemí snad již od Vánoc jakoby „pučí“ kořeny, které se nově a pevněji spojují pod zemí. Uvážíme-li množství rostlin na zemském povrchu, můžeme si udělat alespoň malou představu o mohutnosti prvotního zimního procesu tvorby kořenů pod povrchem země. Občasný nedočkavý ptačí zpěv či pípnutí jako by tyto procesy již zachytil, pozdravoval a dychtivě povzbuzoval.

2.  Kosmičtí Poslové jara - merkurské mocnosti archanděla Rafaela slouží svou magickou mši vzestupujícího nebeského Ohně k jarnímu bodu nebes. To působí i na lidskou duši: bezděčně se touží nadechnout nového jarního ovzduší. Zářící mocnosti obrozeného Slunce nesou člověku vždy s koncem zimy zvěst o božské sluneční lásce a milosti. Dávají jí kanout do zemských hlubin ve svých zlatých světelných paprscích. Vše se touží koupat v novém světle obrozeného Slunce. Jako se omlazuje příroda, nechť se probudí a omladí i naše srdce láskou a obnoví naše síly pravou moudrostí. I staří či nemocní lidé vycházejí touto dobou rádi na jarní sluníčko, aby načerpali posilu a obnovu. Posvátný nebeský Oheň probouzí ideály, touhu po kráse a vnitřní nadšení, aby se strom našeho života obalil novými květy krásy, čistoty a dobra, jejichž ovoce má vyzrát letním teplem duchovní lásky v nezničitelný plod pro veškerou naši budoucnost i užitek okolí.

3.  V předjaří, kdy se země probouzí a otevírá, se připravují přírodní bytosti, to je gnomové – duchové živlu země, sylfidy – duchové vzduchu, a undiny – vodní bytůstky, k vystoupení ze země. Leckdo z nás pociťuje touto dobou jakési drobné podzemní hemžení či ruch. Není to jen šálení. To gnomové oživují v půdě pod povrchem rostlinky, přinášejí ke kořenům éter života a tím v rostlinách připravují život a vytlačují je vzhůru. Jsou pěstouny života. Jak jsou užiteční, a nic o nich nevíme. Potřebují k tomu i síly přírodního ohně, které jim dodávají duchové živlu ohně. Rostliny jsou pak oplodňovány až poté, co gnomové převzali od duchů ohně, nositelů tepla to, co tito duchové vnesli do pestíku na miniaturních vzdušných bárkách pylových zrn jako koncentrované kosmické teplo.

4.     Podobně jako se Slunce zdvihá od své fáze mystického zrození v kozorožském znamení nevinnosti - od vánočního mysteria, a celá příroda se od zimního slunovratu připravuje v posvátném mlčení pod povrchem země k jarnímu vzkříšení, tak se i my v předvelikonoční době můžeme připravovat k prožití mysteria Vzkříšení. Síla Slunce ve znamení Berana (odtud i velikonoční beránek), kterou nám archanděl Rafael přináší, může jednou proměnit náš osobní kříž ve spásný kříž Vzkříšeného. Věčný Uzdravovatel, Kristus, září nad křížem Merkurovy hole (caducea) jako symbol Slunce, vítězícího nad svody Ahrimana a Lucifera. Svět je jevištěm vývoje božského Já v člověku. Zatím je toto Já většinou upoutáno na kříži fyzického těla, aby jím člověk vykoupil sebe sama a stal se vzkříšeným v Kristu, a tím i spoluvykupitelem druhých. Zejména v postní době se člověk má uvnitřnit, připravovat na tajemství Velikonoc, i se učit rozpoznávat v nejrůznějších situacích nejrůznější podoby a projevy Lucifera a Ahrimana.  Pak v něm Kristus ovládne hada a dá lidskému Já sílu oživení. Síla Slunce, zobrazovaného nad Merkurskou holí, skloní hlavu hada k bezmoci.

5.    V prvním jarním procesu vytlačování rostlin vidí zasvěcenci souvislost s oživováním vápence, který později zase zchladne. V oživeném vápenci, ve kterém působí ze země do kosmu vystupující gnomové, se nejvýrazněji projevuje dýchání Matky-Země, její jarní vydechování života ke Slunci, mladému a sličnému. Zemská Matka je vnitřně oživena tím, co do ní v době Vánoc vdechl archanděl Gabriel. Je nyní jako čerstvá snoubenka Slunce, dává mu touhu své lásky a čeká z výše éterické oplodnění, které obdrží v čase Vzkříšení a které v ní bude zrát od jara do podzimu – od květů až do vydání plodů silou podzimního archanděla Michaela. Síly Země se v letním výsunu její duše naplní kosmickými silami Slunce, aby se na podzim snesly zase do zemské úrovně. S podzimem se elementární bytosti spolu se sestupující zemskou duší vracejí dolů, a proto zeleň mizí a mění se v popel. V zimě žijí tyto bytosti v lůně země

6.     Pravda, předjarní příroda v nás moc nadšení nevyvolá, nejsme-li zrovna lyžaři. Tiché „oko srdce“ většinou moc nepoužíváme. Jsme dnes zvyklí na velká množství všeho, na halasnost sdělení - od volebních agitací přes reklamu až po plakáty na „vysoké vibrace“ některých guru nebo esoterických pomůcek. Jak nám ale umí zkrášlit život třeba pár jarních fialek uprostřed ještě staré zažloutlé trávy? Fialky obdivuje už Homérova Odyssea. Podle podání vědoucích je fialka signována Venuší, ale má i signaturu archanděla Rafaela, vládce jara. Prý mají i květiny své druhové či skupinové duše kdesi v duchovnu, které dávají svým zemským „tělíčkům“, rostlinkám, svůj vzhled a povahu. Jaké vlastnosti má duše onoho druhu, takové léčivé síly jsou vetkány i do hmotných rostlinek. Jakými negacemi jsme vyvolali určitou chorobu, takovými protilehlými vlastnostmi rostlin ji můžeme léčit, pokud si pro přijímání těchto vlastností rostliny vytvoříme svůj povahový prostor. Pak může pomoci třeba i jen koncentrace na bylinku či květinku, pokud si ji nemůžeme jinak opařit.

A třeba ta nenápadná fialka? I skromnost uzdravuj. Fialka má léčivé vlastnosti například proti tuberkulóze. Proč? Je v tom jednoduchá logika. Tuberkulóza vzniká jako následek prudkého rozpalování hrudi výbušností, závistí, nenávistí a dalšími vášněmi. Plicní tuberkulózy se otevírají hlavně na jaře. To je akce Rafaelova, který usiluje jarními silami vyhnat tyto nahromaděné duševní jedy. Jaké vlastnosti jsou protilehlé těm, co způsobily tuto nemoc? Takové, kterými se vyznačuje třeba fialka: pokora, skromnost, něha, tichá laskavost. Ztišené pozorování krásy květiny, odevzdání duše její vůni a kráse, pokud není doprovázeno sobeckou chtivostí nebo rozmrzelostí z toho, že se nám to hned nedaří, nás může k povaze květiny přiblížit. Rozjímejme si třeba o tom, jak asi vypadá ušlechtilý člověk, který je spřízněný se silami fialky? Dojdeme k tomu, že je nejspíš naplněn vnitřní jemností, která se navenek projevuje ústupností, nenáročností, skromností, tedy právě tím, co si člověk s tuberkulózou potřebuje osvojit. Pokora a něha fialky očišťuje dechové orgány od vší žlučovitosti. Snad není ani náhodné, že žluč je na opačné straně barevného spektra než fialka. Oblaka líbezné vůně skromnosti, které fialka vydává, inspirují člověka, aby vycházel druhým vstříc, nedral se sobecky do popředí, nevyžadoval neúměrnou pozornost, nečekal na odměnu, ale v ústraní pracoval pro oblažení druhých a tiše a nenápadně těmito vlastnostmi „voněl“.

Podle tradice má léčivá moc tichosti a oddanosti lásce u fialky nejsilnější magické účinky v pašijovém čase, tedy je nejlépe ji trhat na Zelený čtvrtek, Velký pátek nebo Bílou sobotu.

7.            Do času vlády Vodnáře nebo Ryb spadávají mysteria Popeleční středy. Odmyslíme-li si jak pózu falešné pokory, tak dnešní spíše posměšné úsloví „sypat si popel na hlavu“, má doba kolem Popeleční středy hluboký význam, neboť tehdy vanou vzácné inspirace pro naši duši. Kdysi byly zachyceny a rozpoznány jako pomoc vyššího světa k uznání a litování svých vin, které má být součástí sebepoznání a očištěného vykročení do dalších aktivit roku. Hlavy, skloněné v pokoře, ověnčené trnovou korunou výčitek svědomí (ty však nemají podlamovat naši sebedůvěru i důvěru v boží pomoc), přitahují vodnářské mocnosti k vylévání proudů obrodné blaženosti a věčné mladosti duše i ducha. Vodnář křtí svou svatou vodou očištěné duše, obnovuje nadšení pro dobro, pravdu a krásu a tedy i schopnost měnit bolest v lásku a mučednictví v blaho harmonie s nadsmyslnem.

Působení Vodnáře spočívá v uvědomění si našich nedostatků, našich ublížení okolí a jiných zátěží, a v jejich omytí svatou očistnou vodou a proměně v blaženost nevinnosti. Vodnář pak může tímto zčištěním povzbuzovat jiskření životního ducha. Ten pak radostně pulzuje láskou, vcítěním, porozuměním, vnitřní svobodou, svěžestí čistoty, vzmachem do vyšších úrovní. Vodnářskému vzkříšení musí předcházet ukřižování nižšího. Z duchovní oblasti Vodnáře plynou k Zemi jako obrozující rosa proudy, povstalé z obětí mučedníků za pravdu a ideály. Jako jarní deště zkrápějí přírodu, i roucho duše se může čistit slzami pokání a blížit se tak stavu vykoupení.

Kapitola z knihy "Meditační průvodce rokem aneb pohledy za roušku viditelné přírody", autor Karel Funk, vydalo nakladatelství Malvern 2008. Přinášíme se svolením autora.

Obchod

Zobrazen 1. – 6. z 313 výsledků

Odběr novinek