Nesledujeme nemoci, ale aktivitu virologů, kteří je hledají.

Mediální rozruch kolem koronaviru není založen na žádném mimořádném zdravotním nebezpečí. Škodí však naší svobodě a osobním právům prostřednictvím lehkomyslných a neopodstatněných karanténních opatření a zakazujících předpisů.

Obrazy v médiích jsou děsivé a provoz v čínských městech je regulován teploměrem. Benátský karneval byl zrušen poté, co u jednoho staršího pacienta umírajícího v nemocnici byl test pozitivní. Když byla hrstka lidí v severní Itálii také testována pozitivně, Rakousko hned dočasně uzavřelo hraniční přechod Brenner. Kvůli případu podezření na koronaviry nemůže více než 1000 lidí opustit hotel na Tenerife. 3700 cestujících se nesmělo vylodit z výletní lodi Diamond Princess. Na začátku února bylo 126 lidí z Wu-chanu letadlem přepraveno do Německa a zůstalo tam v dokonalém zdravotním stavu déle než dva týdny v karanténě. U dvou zdravých lidí byly zjištěny koronaviry.

Podobné hororové scénáře se v posledních dvou desetiletích stále znovu opakovaly. Nicméně „pandemie prasečí chřipky“ vyhlášené Světovou zdravotnickou organizací (WHO) byla ve skutečnosti jednou z nejmírnějších chřipkových vln v dějinách a stěhovaví ptáci nejsou jediní, kteří čekají na „ptačí chřipku“ dodnes.

V současné době neměříme výskyt onemocnění koronaviru, ale spíše aktivitu odborníků, kteří je hledají. Všechny instituce, které nás nyní opět vyzývají k opatrnosti, nás už několikrát nechaly na holičkách a selhaly. Jsou příliš často institucionálně korumpovány druhotnými zájmy z hospodářské sféry a/nebo z politiky.

Kdo nechce následovat lehkovážná, paniku šířící hlášení, ale chce zodpovědně posoudit riziko šíření infekce, musí používat solidní epidemiologickou metodologii. K tomu patří brát ohled na to, co je „normální“, co je Baseline, tedy základní linie, než bude možné mluvit o něčem zvláštním.

Koronavirům totiž dosud téměř nikdo nevěnoval pozornost. Například ve zprávách Institutu Roberta Kocha (RKI) se vyskytují pouze okrajově, a to, že se SARS v roce 2002 objevil v Číně a některé přenosy z dromedárů na člověka (MERS) se od roku 2012 pozorovaly v Arábii. O pravidelně se opakující přítomnosti koronavirů u psů, koček a prasat nebo dokonce u lidí rovněž v Německu tam nestojí nic. Dětské nemocnice většinou velmi dobře vědí, že ne zrovna zanedbatelná část často obtížně probíhajících virových pneumonií je také u nás pravidelně způsobovaná koronavirem.

Vzhledem k dobře známé skutečnosti, že u každé „chřipkové vlny“ vždy 7-15 % akutních respiračních onemocnění (ARE) je způsobeno koronaviry, nacházejí se teď průběžně přibývající počty případů stále ještě v rozsahu norem. V zimních vlnách infekce zemře vždy asi jeden z tisíce nemocných. Po-mocí selektivního používání metod dokazování – například pouze v klinikách a zdravotnických ambulancích – lze čísla samozřejmě snadno vystupňovat do strach nahánějící výše, protože ti, kteří tam potřebují pomoc, jsou obvykle v horším stavu než ti, kteří se léčí doma.

Od přelomu roku se zaměření pozornosti u veřejnosti, vědy a zdravotnických úřadů náhle úplně změnilo. Některým lékařům ve Wu-chanu (12 milionů obyvatel) se podařilo vzbudit světovou pozornost, třebaže na začátku na své klinice měli méně než 50 případů a několik úmrtí, u kterých zjistili koronaviry jako původce. Barevné mapy, které lze nyní vidět vytištěné nebo na obrazovkách, jsou působivé, ale většinou mají méně společného s nemocí než s činností výkonných virologů a zástupů senzacechtivých zpravodajů.

Tam, kde byly takové testy provedeny – 13. února 2020 bylo po celé Evropě k dispozici téměř 9000 testů týdně ve 38 laboratořích – se skoro vždy brzo něco našlo a každý případ se stal samovolně se stupňující mediální událostí. Už jen tím, že se při objevení infekce koronavirem hledalo zvlášť intenzivně v jejím okolí, lze již vysvětlit mnoho regionálních kumulací.

Hororové zprávy z Wu-chanu byly něčím, na co virologové z celého světa číhali. Okamžitě byly na-skenovány virové kmeny, které ležely v chladničkách a byly horečně srovnávány s hlášenými nováčky z Wu-chanu. Laboratoř v Charité (jedna z největších evropských univerzitních nemocnic sídlící v Berlíně– pozn. překl.) vyhrál závod na WHO a směl své interní testy (Inhouse-tests) po celém světě prodávat za mnohonásobně vyšší cenu než obvykle.

Je však lepší nenechat se testovat za 200 eur na koronaviry. Již v případě mírné „chřipkové“ infekce existuje podle několik let trvajících prospektivních studií ze Skotska (od roku 2005 do roku 2013) sedmi až patnáctiprocentní riziko, že budou prokázány koronaviry. Důkaz koronavirů by měl v současné době pro každodenní život dotyčných a jejich širší okolí vážné důsledky, jak se bez dlouhého hledání můžeme dozvědět ve všech médiích.

Samotný nález však nemá žádný klinický význam. Je to jen jeden z několika názvů pro akutní respirační onemocnění (ARE), kterým je u nás každou zimu 20 až 40 % všech lidí dočasně vyřazeno z běžné-ho života. Podle jedné kvalitní studie ze Skotska byly nejběžnějšími patogeny způsobujícími akutní onemocnění dýchacích cest: 1) rhinoviry, 2) viry chřipky A, 3) viry chřipky B, 4) RS viry a 5) koronaviry. Toto pořadí se rok od roku poněkud mění. I u virů, které soutěží o buňky naší sliznice, zřejmě existuje měnící se kvorum, podobně, jako to známe u mikroorganismů v našem střevě i u stran v Bundestagu (zákonodárný orgán německého parlamentu – pozn. překl.).

Pokud tedy v současné době údajně existuje rostoucí počet „prokázaných“ koronavirových infekcí v Číně nebo Itálii, může někdo říci, jak často v předchozích zimních obdobích byla vůbec prováděna ta-ková vyšetření, s kým, z jakého důvodu a s jakými výsledky? Pokud někdo řekne, že se něco zvyšuje, musí to přece vztahovat na něco, co bylo pozorováno dříve.

Člověka může vyvést z míry, když se jako zkušený strážce nákaz podívá na aktuální zmatek, na paniku a tím nastalé utrpení. Tak se jistě vede mnohým ze zodpovědných osob, kteří by dnes jako tehdy za „prasečí chřipky“ patrně riskovali svou práci, kdyby se postavili proti mainstreamu.

Každou zimu máme virovou epidemii s tisíci úmrtími a s miliony infikovaných lidí též v Německu. A koronaviry v tom vždy hrají svou roli. Takže pokud chce federální vláda udělat něco dobrého, může to udělat stejně, jako epidemiologové v Glasgow, a chytré hlavy Institutu Roberta Kocha pobízet k tomu, aby sledovaly prospektivně (!!!), jak se virom (uskupení virů) německé populace v zimě rok od roku mění.

Politici se musejí postarat o to, aby důvěryhodná vědecká práce v Institutu Roberta Kocha, Institutu Paula Ehrlicha a dalších institucích byla opět možná. Vědecká práce totiž neznamená pochlebovat politice nebo ekonomice. Věda je důvěryhodná, pokud s transparentními metodami vždy znovu profesionálně a důsledně zpochybňuje údajné znalosti. I když to je někdy náročné, může nás to ušetřit některých nákladných zdravotních scestí, které nám zájmově řízení strážci chřipky chtějí namluvit.

A pro jednotlivce platí: Kdo je pouze kvůli pozitivnímu PCR-testu na koronavirus vystaven karanténnímu opatření a utrpí finanční škodu, má případně podle §56 zákona o ochraně před infekcemi nárok na odškodnění. Ale také by se měl bránit proti nesmyslnému zbavení svobody.

O autorovi:

Dr. Wolfgang Wodarg, narozený v roce 1947, je internista a pulmolog, specialista pro hygienu a environmentální medicínu jakož i pro veřejné zdraví a sociální medicínu. Po klinické práci jako internista byl mj. 13 let úředním lékařem ve Šlesvicku-Holštýnsku, současně přednášel na univerzitách a odborných vysokých školách a byl předsedou odborného výboru pro zdravotnickou ochranu životního prostředí u Lékařského sdružení Šlesvicko-Holštýnsko; v roce 1991 získal stipendium na Johns Hopkins University/Baltimore/USA (epidemiologie).

Jako člen německého Bundestagu v letech 1994 až 2009 byl iniciátorem a mluvčím Enquête-Komise „Etika a právo moderní medicíny“, členem Parlamentního shromáždění Evropské Rady, tam byl předsedou podvýboru pro zdravotnictví a místopředsedou výboru pro kulturu, vzdělávání a vědu. V roce 2009 zahájil ve Štrasburku vyšetřovací výbor pro roli WHO během H1N1 (prasečí chřipky) a byl po opuštění parlamentu zde dále aktivní jako vědecký znalec. Od roku 2011 se angažuje na volné noze jako vysokoškolský pedagog, lékař a vědec v oblasti zdravotnictví a jako čestný člen představenstva a vedoucí pracovní skupiny (zdraví) v Transparency International Germany.

překlad z německého originálu Frank Peschel

foto:  www.wodarg.com

Pozn. administrátora – na článek Dr. Wolfganga Wodarga se odkazují jiné zde zveřejněné články, proto sem byl zařazen, i když se nejedná o anthroposofický pohled. Názory Dr. Wodarga jsou v médiích zpochybňovány a je na čtenářích, aby si udělali vlastní úsudek. Další jeho články najdete zde.