Milí přátelé,

Jedna z vás mne vyzvala, něco napsat k současné situaci. Proto píši. Píši tak, co lze poslat mailem. Hlubší úvahy lze předat jen ústně.

Žáci duchovní vědy jsou ve stejné nouzi jako všichni ostatní: Jsme bolestně nuceni změnit své zvyklosti. Pohyb je omezen, je potřeba mít dobré nervy na výchovu dětí doma, k tomu přicházejí existenční, hospodářské a zdravotní obavy. Duchovní věda pandemii nevymýtí. Žáci duchovní vědy ale mají možnost vyvinout jiný postoj. Jsou schopni snadněji nést břemeno situace.  Mohou se stát oporou ostatním.

Prožíváme krizi. Krize ale znamená možnost obratu a šance dalšího vývoje. Současná krize nás nutí k zastavení. Dává příležitost hledat co vlastně v životě chci, jaký smysl můj život má, kam směřuji.  F. Schiller ve své básní formuluje: „Das Alte stürzt, es ändert sich die Zeit, und neues Leben blüht aus den Ruinen“ - „Staré se hroutí, čas se mění a z ruin kvete nový život“. Jako přirozený proces to pozorujeme v přírodě. Schiller měl ale na mysli život člověka.

„Výkvět nového života“ u člověka se v dnešní době ale neděje přirozeně tak, jak v přírodě kvetou rostliny. V minulosti to bylo jinak. Lidstvo se vyvíjelo pod vyšší režií duchovních bytostí. Nový život tenkrát vykvétal jako přirozený proces. Vůdčí bytosti v dnešní době přenechali své kompetence lidem. Pozitivní vývoj je odkázán na myšlenkovou činnost a na vědomé činy. Je nutné se zamyslet. K tomu nám vnější situace v současné době dává dobrou příležitost. Využijme ji!

Co znamená současná hrozba z duchovního pohledu? Vyjdeme z charakteristiky současného stavu světla, tak jak se dá pozorovat a jak se o ní dočítáme v posledních letech v médiích.  Alespoň ve velké krátkosti a heslovitě: Působením člověka se bytost Země dostává do stavu horečky. Dá se to pozorovat na všech úrovních zemských projevů. Co se týče člověka samého, velmi rychle začíná měnit své sociální chování. Mezi lidské vztahy se dostává strojová inteligence. Stává se prostředníkem mez člověkem a světem. Stroj začíná rozhodovat a řídit dokonce i jeho činnost. Společnost se atomizuje. Duše se snaží vyhledávat příjemné věci a vyhýbat se nepříjemným. Nenudí se, ve volném čase se napojí „online“. (Dopad na dítě nemusí zde rozvádět. Dalo se o něm do konce v posední době skoro denně číst v běžném tisku.) Z člověka se tak postupně stává duševní automat; myslí si to, na co se právě dívá, je řízen strojem a svým pocity. Je zajímavé, že se nejedná o nějaký národní fenomén. Funguje spolehlivě ve všech světadílech v nejrůznějších kulturách napříč celého lidstva.

Půjde-li charakterizovaný vývoj tímto tempem dál, narazí lidstvo jako vlak v plné rychlosti do skály. Dojde, jak tvrdí mnoho vědců a jak k tomu může nepředpojatým pozorováním a myšlením každý dojít, k ekologické a sociální katastrofě.

Z této perspektivy se jeví virová krize jako šance na změnu. Je to vlastně „zázrak“: ze zmutovaného viru, pouhým okem neviditelné bytosti, vyšel mocný, bolestný a vše měnící impuls do celého lidstva! A chcete-li, jeví se vlastně jako geniální zásah, který by ještě před naražením vlaku do skály a roztříštěním mohl přivodit radikální změnu směřování vývoje. Lidé jsou odkázáni více sami na sebe. Mají čas o sobě přemýšlet. Starají se o druhé, pomáhají si.  To je slibný začátek. Má-li se ale něco dlouhodobě změnit, bude nutné vědomě překonávat dosavadní zvyklosti.  Vědomě chtít jiné směřování může ale jen člověk k tomu uzpůsobený. Musí něco vědět o vývoji člověka.  Musí být nadto schopen sám sebe měnit. K tomu potřebuje sílu, která není součástí duše. Jen zvenčí lze na duši působit a usměrňovat její zvyklosti a konání. Má-li se člověk vyvíjet v souladu s Božským záměrem „A řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho…“ (Genesis 1.26, Kralická bible), stávat se morálně dokonalejším, musí část své životní energie odebrat vnějšímu akcionismu a začít pravidelně a systematicky „dobývat a aktivovat“ svou složku ležící vně duše. V duchovní vědě ji R. Steiner nazývá vyšší já. Je to bytost spojená s Kristem. Je synonymem svobodné a moudré bytosti v člověku. Jak ji aktivovat?

K tomu jen heslovitě několik praktických návrhů:

• Před spaním reflektovat uplynulý den.
• Pravidelně rozjímat nad duchovními texty (R. Steinera, Bibli nebo jiné)
• Každé setkání s člověkem doprovázet posvátným vědomím: Přede mnou stojí Bohem stvořená bytost. Přes všechny nedokonalosti směřuje k finálnímu cíli stát se svobodnou láskyplnou bytostí. Chci ji pomáhat. Jenom já jsem schopen ji dát to, co niko jiný nemůže. Všímat si, že vývojové impulzy pro budoucnost se rodí v mezilidských setkání. Hlídat se a nevést plytké rozhovory. Zvažovat každé slovo. Šetřit energií.
• Zvažovat každou svou činnost, je-li skutečně nutná.
• Žít denně s Kalendářem duše R. Steinera.

Něco z těchto návrhů praktické práce na duši navodí ladění, které bude schopno přijímat spontánní nápady jako morální intuice (viz Filosofie svobody Rudolfa Steinera) duchovních bytostí.  Mějme důvěru, že jsou připraveni a čekají na naše volání. Povedou nás ke smysluplným činům, které nás vyvedou z této krize a navodí dobrý vývoj do budoucnosti.

Zvrat vývoje lidstva mohou přinést jen ti, kteří ví o jiné možnosti vývoje. Nemusí jich být mnoho. Vývojové impulzy pro lidstvo přicházejí skrze vědomí jednotlivých lidí. Zde máme jako absolventi waldorfského semináře a žáci duchovní vědy Rudolfa Steinera historickou úlohu a i zodpovědnost.

Přejeme Vám světlo, sílu a harmonii.

Ve vědomí přátelské pospolitosti

Anička a Tomáš Zuzákovi