Ať přijde cokoli, ať mi příští hodina, příští den přinese cokoli: je-li mi to zcela neznámé, nemohu to strachem změnit. Očekávám to s dokonalým vnitřním klidem duše, s dokonalou mořskou tišinou mysli.

Úzkost a strach brání našemu vývoji: vlnami úzkosti a strachu zaháníme to, co chce proudit do naší duše z budoucnosti.

Oddanost tomu, co nazýváme božskou moudrostí v událostech, jistota, že to, co přijde, musí být, a že by to v určitém směru mohlo mít i dobré účinky - vyvolání této nálady ve slovech, pocitech, v idejích - to je nálada modlitby odevzdanosti.

Patří k tomu, čemu se musíme naučit: Žít z čisté důvěry, bez zajišťování života, z důvěry ve stále přítomnou pomoc duchovního světa. Jinak to dnes opravdu nejde, nemáme-li ztratit odvahu.

Ukázněme patřičně svou vůli a usilujme o vnitřní probuzení každé ráno a každý večer.