Publikováno

Meditace tepla – Rudolf Steiner

Rudolf Steiner osobně pro „kruh mladých lékařů“

Příprava: Jak naleznu dobro?

1. Mohu myslet dobro?
Dobro nemohu myslet.
O myšlení pečuje mé éterné tělo. Mé éterné tělo působí v tekutosti mého těla.
V tekutině těla tedy dobro nenaleznu.

2. Mohu cítit dobro?
Dobro sice mohu cítit; ale dobro zde skrze mne není, pokud je pouze cítím.
O cítění pečuje mé astrální tělo. Mé astrální tělo působí ve vzdušnosti mého těla.
Ve vzdušnosti těla tedy skrze mne existující dobro nenaleznu.

3. Mohu chtít dobro?
Dobro mohu chtít.
O chtění pečuje mé Já. Mé Já působí v tepelném éteru mého těla.
V teple tedy mohu dobro fyzicky uskutečňovat.

Cítím své lidství ve svém teple.

1. Cítím světlo v mém teple
[dát pozor, aby toto pociťování světla vystupovalo v oblasti, kde je fyzické srdce]

2. Cítím podstatu světa znějíc v mém teple
[dát pozor, aby šlo osobité pociťování tónu od podbřišku k hlavě, rozšiřujíc se však do celého
těla]

3. Cítím v mé hlavě se pohybujíc světový život v mém teple

[dát pozor, aby se osobité pociťování života rozšiřovalo od hlavy do celého těla]

Pozn.: R. Steiner, GA 268, str. 296-297; v roce 2017 meditaci, která se původně šířila výhradně mezi
lékaři osobním zprostředkováním, zveřejnila Medicínská sekce Svobodné vysoké školy pro duchovní
vědu při Goetheanu v publikaci Rudolf Steiner Meditationen zur Wärme – Meditace tepla R. Steinera.
Přeložila  a poskytla: Miroslava Knedlová

 

Publikováno

Meditace od Rudolfa Steinera – doporučené lék. sekcí při Goetheanu

Milí přátelé,

svět je sevřen strachem z pandemie nemoci covid -19. V mnoha zemích je radikálně omezen veřejný a sociální život a téměř každý den přicházejí nová a většinou přísná opatření. Média chrlí jednu zprávu za druhou a skoro všechna ostatní témata ustoupila do pozadí. Většina z nás jistě stále ještě řeší, jak se s novou situací prakticky vyrovnat. Postupně se ale vynořují i různé obavy a otázky po možných následcích vzniklé situace. Mnozí z Vás se na nás v těchto dnech obracejí s otázkami po hlubším smyslu současného dění. V mailové korespondenci a na internetu se objevují nejrůznější úvahy, které mnohdy zavánějí konspiračními teoriemi a nebo vycházejí z nepodložených a nebo zavádějících informací.  Mezi tyto zdroje patří i články a internetové prezentace Dr. Wolfganga Wodarga, jehož článek jsme Vám poslali. Podle mého názoru jsou jeho názory německými odborníky dostatečně zpochybněny a vyvráceny. Je jasné, že jsme teprve na samém začátku procesu, jehož další vývoj je obtížné odhadnout. Mnohé informace a interpretace bude možné posoudit až s odstupem. Při pohledu na fenomény posledních dní je ale již dnes zřejmé, že vzniklá situace mimo jiné zásadním způsobem zasáhla pedagogiku, umění a náboženský a duchovní život. Nutnost vnější izolace a omezení pohybu budeme v následujících týdnech a možná měsících nuceni kompenzovat tím, že se vzájemně poneseme více ve vědomí a budeme v kontaktu všemi dostupnými prostředky. V myšlenkách a srdcích se nyní můžeme každý den navzdory vnějšímu odloučení scházet při vnitřní anthroposofické práci.  Postupně se Vám budeme snažit posílat zajímavé články a další postřehy, o kterých se domníváme, že byste je měli mít k disposici. Dnes Vám posíláme první dvě meditace od Rudolfa Steinera, které Lékařská sekce při Goetheanu vybrala jako podporu v této pohnuté době. Třetí meditace bude následovat.

Se srdečným pozdravem
Tomáš Boněk

 

Publikováno

Netopýři jsou vám prazvláštní zvířecí rod – R. Steiner

Jednou jsem našel netopýra v kuchyni, držel se ze strany přehozu přes pračku. Asi tam vlít v noci ventilačkou a netrefil zpátky. Možná proto, že jejich echolokace se odráží od předmětů přímo, zatímco škvíra ventilačky nebyla v jejich směru. Tak jsem ho rukavicí sešoup do sklenice, přikryl ji sešitem a pak ho z ní vyhodil ven. Mohl jsem si ho prohlídnout zblízka. Ta hrozivě vyceněná tlamička s ošklivými ostrými zoubky a nenávistný pohled působily jako od strašně zlého agresivního člověka. Ostatní zvířata se člověku obličejem tolik nepodobají. Jeho skupinová duše musí být asi hrozná. Zatímco některé šelmy by chtěly člověka ulovit jako kořist k snědku, z výrazu tohoto tvorečka jsem měl subjektivní pocit jakési osobní nenávisti, díval se přímo na mne nějak vztahově, zlovolně. Ještě pár dní mi v té kuchyni moc dobře nebylo. To jsem o netopýrech ještě nečetl v duchovní vědě. Tedy něco o nich, až k podstatě. Laskavě poskytl pan Jan Kment.

Rudolf Steiner, Člověk a vesmírné slovo, GA 230, PDN 1999, 5. přednáška, str. 93 – 98:

…(předchází líčení motýlů a ptáků, charakteristika jejich bytostí, toho, jak žijí ve světle a teple a jsou velmi duchovní, v jistém smyslu nadzemští a dokážou lehce překonat zemskou tíži)…

„Těmi zvířaty, která sice ještě vzhledem ke svému původu musí žít ve vzduchu, ale zemskou tíži přemoci nedokážou, protože nemají duté kosti, nýbrž kosti vyplněné morkem, a protože nemají ani takové vzduchové váčky jako ptáci, těmito zvířaty jsou netopýři.

Netopýři jsou vám prazvláštní zvířecí rod. Netopýři vůbec nepřemáhají tíži Země vnitřním uspořádáním svého těla. Nejsou lehcí jako světlo, jako jsou motýli, a nejsou ani lehcí jako teplo, jako jsou ptáci. Netopýři už podléhají tíži země a už se také cítí ve svém mase a svých kostech. Proto je netopýrům onen živel, z něhož se například skládá motýl, v němž motýl naprosto a docela žije, onen živel světla nepříjemný. Netopýři milují přítmí. Vzduch sice musí používat, ale mají ho nejraději, když nenese světlo. Oni se oddávají přítmí. Jsou to vlastně zvířata přítmí. Netopýři se dokážou udržet ve vzduchu jedině tím, že mají, abych tak řekl, ona poněkud zkarikovaně vypadající netopýří křídla, která ovšem skutečnými křídly vůbec nejsou, nýbrž jsou napnutými blanami, blanami napnutými mezi prodlouženými prsty, jsou padáky. Tím se udržují ve vzduchu. Tím překonávají tíži, když této tíži sami nastavují jako protiváhu něco, co s touto tíží souvisí. Jsou tím však zcela vevázáni do oblasti zemských sil. Nikdy vlastně člověk nedokáže jen tak beze všeho zkonstruovat motýlí let podle fyzikálně-mechanických konstrukcí, ani ptačí let ne. Nikdy to nebude dokonale shodné. Člověk sem musí vnést něco, co obsahuje ještě jiné konstrukce. Netopýří let však můžete klidně zkonstruovat s pozemskou dynamikou a mechanikou.

Netopýr nemiluje světlo, světlem proniknutý vzduch, ale nanejvýš světlem poněkud protkaný vzduch přítmí. Od ptáka se netopýr liší tím, že pták, když se dívá, má vlastně v oku vždy to, co je ve vzduchu. Dokonce i sup, když vidí jehně, to vnímá tak, že ono jehně je cosi, co je na konci ovzduší, když shora vidí to, co je na zemi jakoby namalované. A kromě toho to není jen pouhé vidění, je to touha, co zaznamenáte, podíváte-li se opravdu na let supa, směřující k jehněti; ten let je hotovou dynamikou chtění, vůle, dynamikou touhy.

Motýl vidí vůbec to, co je na Zemi, jako v zrcadle; pro motýla je Země zrcadlem. motýl vidí to, co je v kosmu. Když vidíte motýla, jak poletuje, tak si vlastně musíte představit, že Země, té si motýl nevšímá, Země je zrcadlo. Země mu odráží to, co je v kosmu. Pták nevidí, co je na zemi, ale vidí to, co je ve vzduchu. Teprve netopýr začíná vnímat to, čím prolétá nebo kolem čeho letí. A protože nemá rád světlo, tak je vlastně vším tím, co vidí, nepříjemně dotčen. Můžeme věru říci, že motýl i pták vidí velice duchovním způsobem. První zvíře odshora, které musí vidět pozemským způsobem, je tímto viděním nepříjemně dotčeno. Netopýr vidění příliš nemiluje, a má proto něco, abych tak řekl, jako vtělený strach (!) z toho, co vidí a vidět nechce. Nejraději by se kolem těch věcí jen tak mihl; muset vidět a vidět nechtít – tady by chtěl všude jen tak proklouznout kolem. A proto, že by nejraději jen tak proklouzl kolem, chtěl by všemu tak podivuhodně naslouchat. Netopýr je skutečně zvířetem, které ustavičně naslouchá vlastnímu letu, zda tento není nijak ohrožován.

Podívejte se na netopýří uši. Na těchto uších můžete vidět, že jsou naladěny na světový strach. To také jsou, tyto netopýří uši! jsou to naprosto zvláštní útvary, skutečně naladěné na plížení se světem, na světový strach. Tomu všemu člověk porozumí teprve, když netopýra pozoruje v této souvislosti, do níž ho právě dáváme.

Tady musíme říci ještě něco. Motýl neustále odevzdává kosmu zduchovnělou hmotu a je miláčkem saturnských (tedy zduchovňujících, pozn. JK) působení. A nyní si vzpomeňte, jak jsem zde rozváděl, že Saturn je oním velikým nositelem paměti naší planetární soustavy. Motýl zcela souvisí se schopností rozpomínání naší planety. Jsou to ony myšlenky vzpomínek, které v motýlu žijí. Pták… je vcelku vlastně jen hlavou a v tomto prohřátém vzduchu, kterým prolétá ve světovém prostoru, je vlastně živě letící myšlenkou. Co v sobě máme jakožto myšlenku, co také souvisí s tepelným éterem, je ptačí povaha, orlí povaha v nás. Pták je letící myšlenkou.

Netopýr však je letícím snem, letícím snovým obrazem kosmu. Takže lze říci, že Země je opředena motýly: ti jsou kosmickou vzpomínkou; dále je obetkána rodem ptačím: ten je kosmickým myšlením; a pak netopýry: ti jsou kosmickým snem, kosmickým sněním. Jsou to vskutku létající sny kosmu, které v podobě netopýrů sviští prostorem. Jako sen miluje přítmí (denní doba nejvíc vhodná pro sny je povětšinou přítmí rána nebo přítmí večera, pozn. JK), tak miluje přítmí kosmos, vysílaje do prostoru netopýra. Trvající myšlenky vzpomínek, ty vidíme ztělesněny v motýlím pásu Země; myšlenky žijící v přítomnosti, v ptačím pásu Země; sny v okolí Země poletují ztělesněny jako netopýři. Jen zkuste pocítit, vnoříme-li se, jak náleží do jejich tvaru, jak příbuzný je takový pohled na netopýra snění! Na netopýra se člověk vůbec nemůže podívat jinak, než že mu vytane na mysli: Vždyť ty sníš! To je přece cosi, co by tu nemělo být, co je tak vzdálené ostatním tvorům přírody, jako je sen vzdálený obvyklé fyzické skutečnosti.

Můžeme tedy říci: motýl vysílá zduchovnělou substanci do duchovní země během svého života; pták ji vysílá po své smrti. A co teď dělá netopýr? Netopýr vylučuje zduchovnělou substanci, zejména onu zduchovnělou substanci, která žije v natažených blánách mezi jednotlivými prsty, během svého života, neodevzdává ji však vesmíru, ale vylučuje ji ve vzduchu Země. Tím neustále vznikají, abych tak řekl, duchovní perličky v zemském vzduchu. A tak máme Zemi obklopenou tímto ustavičným třpytem duchovní materie proudící z motýlů a do ní sršící to, co přichází od umírajících ptáků, avšak zpět k Zemi září tyto zvláštní bublinky ve vzduchu tam, kde netopýři vylučují to, co zduchovňují. To jsou ty duchovní útvary, které člověk uzří pokaždé, když uvidí letět netopýra. Skutečně má jako kometa za sebou vždy něco jako chvost. Netopýr vylučuje duchovní substanci, neposílá ji však pryč, ale vtlačuje ji nazpět do fyzické zemské hmoty. Vtlačuje ji nazpět do vzduchu. Právě tak, jako člověk fyzickým zrakem vidí poletovat fyzického netopýra, tak může vidět poletovat vzduchem tyto příslušné duchové útvary netopýrů; ty sviští vzduchem. A když víme, že vzduch se skládá z kyslíku, dusíku a ostatních součástí, pak to není vše; on se kromě toho skládá z duchového výtoku (der Geisteinfluß, pozn. překl.) netopýrů.

Jakkoli podivně a paradoxně to zní, tento snový rod netopýrů vypouští do vzduchu malá strašidélka, která se pak spojují v jednu společnou masu. V geologii se to, co je pod zemí a co je ještě jako kaše měkkou horninou, nazývá magma. Mohli bychom mluvit o duchovém magmatu ve vzduchu, pocházejícím z netopýřích výtoků /emanací – KF/.

Na toto duchové magma byli za starých časů, kdy ještě existovalo instinktivní jasnozření, lidé velmi citliví, právě tak, jako jsou ještě dnes někteří lidé citliví na hmotné věci, například na zápach; jenomže bychom to mohli považovat za něco, abych tak řekl, plebejštějšího, zatímco za starých časů instinktivního jasnozření byli lidé citliví na to, co je ve vzduchu obsaženo jakožto pozůstatky netopýrů.

Před tím se lidé chránili. A v některých mystériích existovaly zvláštní formule, jimiž se lidé vnitřně uzavírali, aby nad nimi tento netopýří pozůstatek neměl žádnou moc. Neboť jako lidé nevdechujeme se vzduchem pouze kyslík a dusík, my vdechujeme také tyto netopýří pozůstatky. Jenomže se dnešní lidstvo nestará o to, aby se před těmito netopýřími pozůstatky nechalo chránit, ale zatímco je za určitých okolností velice citlivé, řekněme na zápachy, je nanejvýš necitlivé vůči netopýřím pozůstatkům. Polyká je, dalo by se říci, aniž při tom pociťuje byť i jen náznak odporu. Je to skutečně zvláštní: lidé, kteří jsou jinak hrozně cimprlich, spolykají toho, o čem tady mluvím, kolik se toho do nich jenom vejde. Ale ono se to pak dostává i do člověka. Nedostává se to do těla fyzického ani do těla éterného, ale dostává se to do těla astrálního.

Nuže, vidíte, že se dostáváme k podivným souvislostem. Iniciační věda vede totiž všude do nitra souvislostí. Tyto netopýří pozůstatky jsou tou nejvyhledávanější potravou toho, co jsem vám tady v přednáškách vylíčil jako draka (Satana, Ahrimana, pozn. JK). Jenomže musí být nejprve vdechnuty do člověka. A tento drak má své nejlepší opěrné body v lidské přirozenosti, když člověk připustí, aby jeho instinkty byly těmito netopýřími pozůstatky prostoupeny. Ty tam vevnitř ryjí. A ty žere drak a tloustne z nich, samozřejmě z duchovního hlediska, a nabývá moci nad člověkem, nabývá moci nejrozmanitějším způsobem. A tady je tomu tak, že také dnešní člověk se opět musí chránit. Ochranu má skýtat to, co tu bylo líčeno jako nová forma zápasu Michaelova s drakem. Vnitřní posila, kterou člověk získá, když přijímá impuls Michaelův tak, jak to zde bylo vylíčeno, chrání jej před potravou, kterou má dostat drak; pak se chrání proti neoprávněnému netopýřímu pozůstatku v atmosféře.“

převzato z karelfunk.bloger.cz

Publikováno

O epidemiích a infekcích – Rudolf Steiner

Citát Rudolfa Steinera o epidemiích a infekcích z 5.5.1914 (GA 154)

Naše doba má jak známo strach, který je možné zcela oprávněně přirovnat ke středověké hrůze ze strašidel. Jde o dnešní strach z bacilů.  Oba druhy strachu jsou z věcného hlediska zcela totéž….to co je dnes třeba zdůraznit, je to, že bacily se stávají nebezpečnými jen tehdy, když je o ně pečováno. Pečovat o bacily by se nemělo. Jistě, v tom nám dají za pravdu i materialisté, když vyslovíme požadavek, že by se o bacily nemělo pečovat.
Ale když půjdeme dál a z hlediska skutečné duchovní vědy budeme hovořit o tom, čím je o bacily pečováno nejlépe, pak už souhlasit nebudou – ti materialisté. Bacily jsou nejintensivněji opečováni, pokud si člověk do spánku nebere nic jiného než materialistické smýšlení. … Není lepší prostředek, jak opečovávat bacily, než spát pouze s materialistickým smýšlením. Tedy popravdě řečeno, je ještě nejméně jeden prostředek, který je stejně dobrý jako tento. A to je, žít v epicentru nějaké epidemické a nebo endemické nemoci a nepřijímat ze svého okolí nic jiného než obrazy nemoci, které má kolem sebe a je plně zahlcen pocitem strachu z této nemoci. To je stejně dobré.
Jestliže se člověk nezmůže na nic jiného, než je strach z nemocí … a s myšlenkou strachu usíná do noci, pak se v duši vyvolají nevědomé obrazy, imaginace, které jsou proniknuty strachem. To je dobrý prostředek, kterým je možné bacily pěstovat a opečovávat.
Pokud člověk zmírní strach například činorodou láskou a pomocí, při které trochu zapomene, že by se mohl nakazit … pak oslabí i péči o bacily.

Publikováno

Nálada odevzdanosti – Rudolf Steiner

Ať přijde cokoli, ať mi příští hodina, příští den přinese cokoli: je-li mi to zcela neznámé, nemohu to strachem změnit. Očekávám to s dokonalým vnitřním klidem duše, s dokonalou mořskou tišinou mysli.

Úzkost a strach brání našemu vývoji: vlnami úzkosti a strachu zaháníme to, co chce proudit do naší duše z budoucnosti.

Oddanost tomu, co nazýváme božskou moudrostí v událostech, jistota, že to, co přijde, musí být, a že by to v určitém směru mohlo mít i dobré účinky – vyvolání této nálady ve slovech, pocitech, v idejích – to je nálada modlitby odevzdanosti.

Patří k tomu, čemu se musíme naučit: Žít z čisté důvěry, bez zajišťování života, z důvěry ve stále přítomnou pomoc duchovního světa. Jinak to dnes opravdu nejde, nemáme-li ztratit odvahu.

Ukázněme patřičně svou vůli a usilujme o vnitřní probuzení každé ráno a každý večer.