Publikováno

Lidstvo v karanténě – R. Hradil – 29.4.

kos v koruně

křehké břízy

nesmělým trylkem

novoroční slunce

vítá

 

vítej, lidstvo

v novém životě!

 

Tyto drobné verše jsem si poznamenal ráno na Nový rok 2020. – Začíná nový život lidstva? Jaký bude?

Je samozřejmě otázkou, jestli vůbec bude život „po koronaviru“, po karanténě lidstva jiný, a pokud ano, zda bude lepší. Změní se něco, anebo se vše vrátí do starých kolejí? Budou se lidé už navždy bát nemocí, nákazy, jeden druhého? Budou se už navždy obávat vzájemných setkání a shromáždění, budou si je snad i zakazovat? – Budou rány pro ekonomiku takové, že budou lidé chudší, zvláště pak ti, co už předtím neměli mnoho? Že bude více nezaměstnaných, méně peněz na zdravotnictví, sociální péči, kulturu, vědu, školství…? Budeme více sledováni „chytrými“ technologiemi, bude více omezena naše svoboda, bude nám zakázáno více věcí? Bude se více kontaktů a sociálních aktů odehrávat prostřednictvím přístrojů? – Anebo se vše vcelku „normalizuje“ a vrátí do stavu před koronavirem, který někteří z nás považovali za normální? – Nebo snad někdo dokonce za našimi zády během karantény lidstva nastolí nějaký spravedlivý ekonomický a politický řád, aby nastala éra blahobytu, spravedlnosti a vzájemné lásky?

Pro to, co se odehrálo v minulých týdnech, bychom stěží hledali v historii lidstva obdobu. Stačí jen pomyslet na miliardy obyvatel Země, zavřené z nařízení vlád ve svých domovech. Anebo na skutečnost, že (téměř) celý křesťanský svět poprvé za dva tisíce let nesměl v lidské pospolitosti oslavit zmrtvýchvstání Kristovo. Lze tušit, že jsme se stali účastníky nejen ojedinělé či dokonce jedinečné události v dějinách lidstva, ale i přelomu věků. Jaký bude nový život lidstva, život v novém věku?

Stojíme na rozcestí. Naše další cesta, naše další směřování je otázkou našeho vědomí, citu a vůle: nakolik dokážeme světové dění vědomím, citem a vůlí pronikat a nakolik dokážeme tyto tři síly své duše rozvíjet ve vzájemném souladu. Je to otázka našeho lidství. – Rozcestníkem je tu pak bytost Kristova. Buďto se vydáme k ní, anebo ne. Záleží na každém z nás.

 

Je čtyřicátý devátý den našeho přechodu; uplynulo 7 x 7 dnů, po které jsme v těchto zápiscích sledovali vnější a vnitřní kroky lidstva. Co bylo třeba říci, bylo řečeno. Tím tyto zápisky končí. Končí modlitbou, kterou jsem si poznamenal rovněž první den tohoto roku; je zjednodušenou variací na kompozici Rudolfa Steinera nazvanou Průpověď základního kamene a obrací se na nadosobní sféru vůle, lásky a jasného vědomí:

 

Bože-Otče,

ať lidé naučí se vážit si

všeho, z čeho vzešli:

země, vody, vzduchu, ohně.

 

Bože-Kriste,

ať lidé naučí se milovat

vše, co je činí lidmi:

druhého člověka.

 

Bože-svatý Duchu,

ať lidé naučí se povznést se

ke všemu, co je jejich cílem:

k světu duchového bytí.

 

K tomu nám dopomáhej láska Kristova.

 

Den čtyřicátý devátý, úterý 28. dubna 2020