Publikováno

Lidstvo v karanténě – R. Hradil – 21.4.

Přišlo mailem:

  1. „NESMÍTE ze žádného důvodu opustit dům, ale pokud máte důvod, opustit dům můžete.
  2. Roušky vás proti viru neochrání, ale stejně byste je měli nosit, protože mohou zachránit život, ale nemusí fungovat, ale jsou povinné, až na výjimky.
  3. Obchody jsou zavřené, kromě obchodů, které jsou otevřené.
  4. Nesmíte chodit do práce, ale můžete si sehnat jinou práci a do ní jít.
  5. Neměli byste chodit ke svému lékaři nebo do nemocnice, s výjimkou, když tam jít musíte, ovšem pokud vám není tak zle, že tam jít nemůžete.
  6. Ten virus zabíjí lidi, ale nebojte se. Zabije jen zranitelné lidi, anebo ty, co zranitelní nejsou. Je možné jej potlačit a kontrolovat. Většinou. Až na případy, kdy ve skutečnosti způsobí globální katastrofu.“

(Prvních 6 z 27 pokynů, co dělat a nedělat v koronavirové karanténě; z angličtiny přeložil Tomáš Vavrda.)

*

Oprávněnou pozornost vzbudil v posledních dnech čtvrteční senátní projev lékaře profesora Jana Žaloudíka, někdejšího ředitele Masarykova onkologického ústavu v Brně. Nevybíravými slovy poukázal především na absurdně přemrštěné zpravodajství médií, zvláště České televize – ta se podle něj „naprosto zbláznila“. Denně v České republice, jak uvádí, umírá 80 lidí na rakovinné nádory, to znamená každých 20 minut jeden člověk. Představme si, že by média o každém z nich informovala podobně hystericky, jako to dělají u těch několika desítek lidí, kteří u nás dosud podlehli nemoci covid-19, obvykle ovšem ve spojení s jinými závažnými onemocněními, a že by neustále celý den uváděla počty zemřelých na rakovinu, aktualizované každých 20 minut, s každým novým zemřelým. „Forma a intenzita neúměrná realitě vyděsí i válečné hrdiny,“ řekl. „Navykl jsem si, že se má šířit při zdravotních ohroženích, tedy i v onkologii, kde přes čtyřicet let pracuji, spíše klid a naděje. Šířit strach není moc etické, byť snadné. Šířit neúměrný strach je navíc hloupé a kontraproduktivní.“ Žaloudík apeluje, abychom věřili imunitním mechanismům zdravého organismu, a říká: „Virů je tu spousta; s viry tu budeme a přežijí nás.“

S jednou věcí však lze nesouhlasit, a to, když Žaloudík usuzuje: „Svět se maličko zbláznil a medicína zůstává ve vleku.“ Jednak se svět zbláznil hodně a jednak medicína nezůstává ve vleku tohoto šílenství, ale samotní lékaři, epidemiologové, virologové a hygienici, kráčejí v jeho čele a udávají – bohužel – tempo. Bylo by to téma na samostatnou knihu, nicméně velmi stručně lze říci, že právě moderní medicína značně pokročila na cestě odlidštění, instrumentalizace a mechanizace, na cestě do temna hmoty, a to v přímém důsledku mylného obrazu či pojetí člověka: člověka jako mechanismu.

A znovu musím v této souvislosti zdůraznit, že jedním z nezbytných kroků v době po koronaviru musí být oslabení moci lékařů, epidemiologů a hygieniků: tito lidé s velmi úzce omezeným horizontem – což je dáno už jejich specializací a formou studia – a s ryze materialistickým pohledem na člověka nemohou a nesmí řídit tento svět, nemá-li upadnout do záhuby. Neboť – a v tom musíme profesoru Žaloudíkovi odporovat – medicína není ve vleku, nýbrž medicína dnes určuje tempo a směr!

*

Dnes bych se chtěl poněkud blíže věnovat zásadnímu tématu, o kterém zde již byla několikrát řeč, tématu rozlišování. Umění rozlišovat patří ke schopnosti samostatného úsudku a je to schopnost, jíž se člověk musí učit a již musí pěstovat. Vyžaduje duchapřítomnost a nepředpojatost, vědomí. Filosof Ladislav Benyovszky poukázal na rozlišování mezi faktickým obsahem věcí a jejich interpretačními obaly (viz zápis ze 14. 4.), a to na příkladu „chytré karantény“: faktickým obsahem je v podstatě nepřípustné špehování, kontrola pohybu občanů, totalita a zotročení; interpretační obal „chytré karantény“ se tento faktický obsah pokouší zastřít. Tak bychom se měli – a v současné době i můžeme – denně cvičit v rozlišování faktického obsahu nebo i skutečného záměru od jeho vnější interpretace, masky, pod níž se snaží skrýt.

Osobně považuji za nedocenitelnou pomůcku při rozlišování Steinerovu koncepci dobra a zla: zlo nestojí jako polarita proti dobru, nýbrž zlo má samo dvě polární podoby, dvě krajnosti, a dobro stojí mezi nimi a jde vyváženou střední cestou. Oba póly zla, stejně jako dobro uprostřed, však nejsou jen pojmy, jen pomyslné kategorie, nýbrž jde o reálně působící síly, které jsou bytostné povahy – je tedy třeba vidět za nimi bytosti. Steiner vychází z dávných tradic, částečně staroperských, částečně biblických, a nazývá tyto bytosti zla „Ahriman“ a „Lucifer“, bytostí středu a dobra je pak Kristus. Ahriman je bytostí chladného kalkulu a víry v hmotu, Lucifer bytostí blouznivého zanícení a touhy po úniku z hmoty. Ahriman vede do izolace ve vlastním Já, Lucifer do rozplynutí se v povšechnosti a do ztráty vlastního Já. Jen cesta středem (cesta Parzivalova: „středem skrz“) vede ke Kristu a ke spáse (ke Grálu). Obě krajnosti jsou zlé a jsou cestou zkázy. Jsou egoistické a postrádají lásku, která je vlastní Kristu.

Je příznačné, že dnes v době pandemie strachu se hlavní zbraní médií stala čísla, kterými nás denně bombardují: kolik lidí se nakazilo, kolik bylo testováno, kolik zemřelo, kolik v které zemi, kolik v kterém kraji, kolik v kterém okrese… Čísla, čísla, čísla. Čísla, která mají vyvolat strach. Strach, který má ospravedlnit izolaci. Čísla – strach – izolace: neklamné známky Ahrimanova díla. A reakce některých lidí? Je to trest za naši hříšnost, jen hůř a houšť, ať lidé vymřou a nastane zlatý věk harmonie všeho a všech: Lucifer! A cesta kristovská, cesta Parzivalova? Skutečný, pravý soucit. Odvaha. Proměna k duchu skrze hmotu. Nepodléhat hmotě a strachu, neprchat od hmoty k duchu. Milovat. Toť cesta Kristova.

Den čtyřicátý druhý, úterý 21. dubna 2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *