Publikováno

Dopis Gisely Thriemer

Dopis Gisely Thriemer, duchovní správkyně Severní Evropy a členky Sedmikruhu (celosvětového vedení Obce křesťanů)

(Dopis byl původně poslán severoevropským kněžím jakožto první úvaha k nové situaci. Následně byl se souhlasem autorky rozeslán i sborům Obce křesťanů v několika zemích, a v tomto smyslu ho poskytujeme i Vám.)

* * *Několik myšlenek k současné situaciBěhem několika málo dní se náš život velmi změnil. Obrovskou rychlostí přicházejí stále nové zprávy týkající se koronaviru. Naše vědomí je se všemi těmito informacemi konfrontováno. Jak jinak se nyní odehrává život mnoha lidí: Vše se zpomaluje a zdá se, že je náhle více času; ruší se plány, budoucnost je nejistá a my se učíme žít více v přítomnosti, tady a teď. To je výzva a opravdová šance. Jak využijeme času, který nám je teď najednou dán jak „ze čistého nebe“? Nařízená přestávka, vystoupení z navyklého způsobu života? Doba k hlubšímu zamyšlení?Zároveň je nynější krize pociťována jako útok na podstatu společenství. Co se vlastně děje? Sociální život je omezován, mnozí lidé jsou izolováni nebo se sami, jistě i důvodně, stahují do ústraní. Společenskému životu hrozí, že ustrne a zastaví se. Proto je důležité o to více nést ve vědomí samotný pravzor společenství: „kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem JÁ mezi nimi“.

V následujících týdnech bude užitečné se navzájem vnitřně nést ve svém vědomí, se zájmem se obracet k lidem, myslet na ty, s nimiž se právě teď setkávat nemůžeme a proti rozmáhajícímu se současnému trendu společenské izolace rozvinout vnitřní teplo. Ve světě nedůvěry a úzkostného strachu lze nalézat, utvářet a otevírat prostor kreativity. To, že v Itálii začali lidé na balkónech společně muzicírovat a ze všech pavlačí nájemních domů zní hudba a zpěv, je nádherným příkladem sociální fantazie.

Nyní se o této epidemii velmi píše, zprávy z celého světa, statistiky, konspirační teorie a mnohé, co je zčásti i zajímavé a podnětné. Ale stále se přitom naskýtá Pilátova otázka: „Co je pravda?“ Co se tu vlastně nyní děje? Co nám chce tato pandemie říci? Také zde je to výzva pro každého z nás k vlastní soudnosti a bdělosti. Je totiž zřejmé — a bude stále zřejmější — kolik lží a nepravd ve světě koluje. Obohaťme tuto úvahu širším kontextem, jak jej formuloval Rudolf Steiner v jedné přednášce na jaře 1914 (přednáškový cyklus Jak porozumět duchovnímu světu, GA 154, přednáška 5. 5. 1914, pozn. překl.):

„Bacilům (a tady bychom mohli doplnit … i virům) nejvíce prospívá, pokud člověk chodí spát s čistě materialistickým smýšlením. … Je ještě nejméně jeden prostředek, který je stejně dobrý jako tento: Žít v ohnisku nějaké epidemické nebo endemické nemoci a nepřijímat ze svého okolí nic jiného než představy nemoci, která ho obklopuje, a tak být zahlcen jen a jen pocitem strachu z této nemoci.“ O něco později v téže přednášce Rudolf Steiner říká: „Tam, kde se tyto parazitní bytosti objevují, jsou symptomem zasahování Ahrimana do světa.“ Všichni známe obraz z Apokalypsy 12, ve kterém Michael svrhává draka na Zem. Tento praobraz se v dějinách lidstva stále opakuje. Ahrimanovo působení nám však není pouze ke škodě, nýbrž on patří k tomuto světu, a jak je řečeno ve Faustovi, je „té síly díl … jež chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná.“ Zda z této krize celého lidstva vzejde dobro, závisí možná také na nás.

Co můžeme dělat?

Vedle hygienických opatření a ochrany jde u jednotlivce o posilování imunitního systému, tedy o otázku, jak můžeme povzbudit životní síly a sílu svého já.

• K tomu může být důležité uspořádat si v této době vlastní rytmus, na kolik jen můžeme také pro vnitřní práci.

• Důležité je prohloubit jindy často mělkou pozornost modlitbou a meditací, ale i vnímáním přírody, která v tomto čase nádherně rozkvétá.

• Důležité je přijímat do svého vlastního myšlení velké pravdy, protože i pravda se stává životní silou. (Obrazy evangelia, antroposofické obsahy, umění atd.).

• Vnitřní pohled na praobrazy by při tom mohl být nápomocen. V těchto dnech může v meditativní představě ožívat např. obraz kalicha: stojí pevně na podkladu a otevírá se svou kupou (číší) směrem vzhůru, aby mohl přijímat. Uprostřed dříku se v knoflíku (ořechu) koncentrovaně stahuje do sebe. Tak je obrazem člověka stojícího mezi nebem a zemí, spojujícího se dobře se zemí, otevírajícího se duchu a cítícího uprostřed své vlastní centrum. Jaké by to bylo vybavovat si svým vnitřním zrakem tento obraz vždy, stále znovu a znovu! Právě tak ovšem existuje něco, co naše životní síly oslabuje, to si musí každý sám u sebe umět najít a pojmenovat. Přílišný konzum médií k tomu zajisté patří.

Nyní k posilování síly našeho já.

Protože mnohé je ve vnějším životě zrušeno, škrtnuto, vyřazeno z programu a my se tomu solidárně přizpůsobujeme, je důležité vyvinout vlastní iniciativu.

Lidé zajisté po určité době pocítí také nudu. O to důležitější je se k něčemu odhodlat a třeba se pustit do něčeho, co jsme doma již dávno chtěli udělat, ať je to třeba četba knihy, realizace nějakého malého projektu, nebo do rozpomínání na to, kde v běhu vlastního života jsme zakusili andělské působení, a to si zapsat. Je spousta zpráv o „mystické zkušenosti nesvobody“ z doby sovětských lágrů, tzv. gulagů. I když to byly ještě úplně jiné dimenze „nesvobody“ než dnes, můžeme se z nich učit. Ve dnech, kdy mnohé možné není, je právě příhodná chvíle naučit se uchopit to, co se nabízí a možné je. Až se pak život Obce křesťanů opět vrátí do běžného normálu, můžeme si vyměňovat zkušenosti, jichž jsme během této doby nabyli. Tyto vnitřní aktivity, které jsme si zvolili naprosto sami, jsou tím, co dává růst síle našeho já.

Obraz (vizte v dopise v PDF na konci textu) Paula Kleeho zobrazuje Beránka, který nestojí NA zemi, nýbrž který zemi, pohyb krajiny přijímá do sebe. Beránek se stává viditelným SKRZE zemi, UVNITŘ země, on JEST bytím země.

Na jeho lebce stojí kříž. V pohledu na naši současnou situaci si můžeme stále znovu uvědomovat, že Zmrtvýchvstalý i dnes do sebe přijímá a nese všechna hnutí, osudy, radost i bolest světa. Odpovědí na to je naše věrnost.

Třeba je člověku věrnosti v nitru.
Věrnosti k vedení bytostmi Ducha.
Na této věrnosti může stavět
své věčné bytí, svou podstatu,
a tak smyslové bytí
pronikat věčným světlem.
(Rudolf Steiner)

Gisela Thriemer
16. března 2020

převzato z: http://www.obec-krestanu.cz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *