Publikováno

Lidstvo vychládá – R. Hradil -10.3.

Podle studie z roku 2019 poklesla za posledních 157 let teplota lidského těla v případě mužů o 0,59 °C, v případě žen o 0,32 °C; porovnáváno bylo 677 423 měření. Je to možné? O čem to svědčí? Jaký proces zde probíhá?

 

Stačí se ovšem ohlédnout za několika posledními desetiletími a člověk získá dojem, že lidem ubývá nadšení, že vychládají a stydnou na duševní rovině. Lidé jsou tak nějak stále vlažnější, zapálení pro věc se vytrácí, „zanícenci“ pro něco jsou stále vzácnějším druhem. Změřit něco takového lze stěží, pozorovat však poměrně snadno. Pohodlí, klid a vlastní bezpečnost jsou ceněny nade vše. Všemožné zabezpečování a kontrola jsou součástí tohoto procesu okorávání a vysychání, ztrácení šťávy.

Tělesné ubývání tepla je pak jen důsledkem duševního chladnutí, ztráty vnitřního ohně. Jak na duši, tak na těle. Co v nitru, to vně.

Čím je toto vychládání způsobeno a jaké má naopak důsledky?

Podstatné pro pochopení tohoto procesu je poznání lidského vývoje jako sestupu z ducha do hmoty. Přírodní, prvotní národy byly začleněné do přírody, kterou prožívaly jako sebe sama. Měly živý kontakt se zemřelými předky. Stýkaly se s bohy, s duchovním světem. Jedinci v nich byli propojení jako jedno tělo a jeden duch. Individualita neexistovala. Žili v instinktivním vědomí. Leč vývoj šel dál.

Člověk se individualizoval. Rozvíjel intelekt, čímž získával odstup. Začínal být sám sebou a ztrácel spojení se vším ostatním – s přírodou, druhými lidmi, s Bohem. Uzavřel se sám v sobě, izoloval se. Od instinktu učinil krok k intelektu. Začal rozlišovat mezi tím, co je dobré, a co zlé, zatímco jako bytost jednající instinktivně konal vždy správně a otázka dobra a zla postrádala smysl.

Člověk opustil svět ducha a ponořil se do světa hmoty. Hmotu začal přetvářet a podmaňovat si. Duch pro něj přestával existovat a hmota se mu stávala vším. Vesmír už nebyl plný andělů, byl náhle pustý a prázdný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *