Publikováno

Lidstvo v karanténě – R. Hradil – 9.4.

I přes petici, otevřené dopisy a trestní oznámení se vláda i parlament dál tváří, že jsme všichni smrtelně ohroženi koronavirem, je třeba držet nás zavřené a že s ekonomickými důsledky se snadno vypořádáme. Předseda vlády i přes sílící hlasy příčetných lékařů ujišťuje, že žádné promořování národa se konat nebude, což bude ovšem mít na prostupování koronaviru populací stejný účinek, jaký má na smrt jeho prohlášení o tom, že u nás nesmí umírat lidé. Totiž žádný. Ale to je našemu premiérovi vcelku jedno. Jeho hlavní snahou je říkat slova, která chce slyšet většina společnosti – a ta chce slyšet, že je ochrání nejen před virem, ale i před smrtí. A tak tedy učitelé dál nebudou moci být s dětmi a učit je, kuchaři lidem vařit, pedikérky jim ošetřovat nohy, knihovníci a knihkupci jim poskytovat čtení, faráři žehnat a podávat tělo a krev Kristovu, hudebníci hrát a fotbalisté kopat do míče. Různé továrny a provozy zastavují výrobu, protože se jejich výrobky neprodávají, a až to všechno skončí a budeme si moci sundat hadr z tváří, až děti půjdou do školy a otevřou se prodejny, začne velké sčítání ztrát a zjišťování, že jsou horší a trvalejší, než se čekalo, a že vlastně celá ta pandemie proti tomu byla jen takový pšouk, pardon, bublina.

Až odkryjeme své tváře, začne doba účtování.

A až skončí doba účtování, měla by začít doba přemýšlení a uskutečňování kroků nejen k tomu, aby se něco podobného již nemohlo opakovat, ale i k tomu, aby se změnila celá naše společnost. Jaké kroky by to mohly či měly být?

Měli bychom mít takovou vládu, která bude vidět dál než k obzoru několika měsíců a která dokáže brát v úvahu hlediska mnohem širší než dnes, to znamená, která nebude bojovat proti nemoci i za cenu záhuby „pacienta“ a bude mít na zřeteli dlouhodobé společenské dopady svých opatření. Jak ale dosáhnout toho, abychom takovou vládu měli? Je zřejmé, že současným systémem boje politických stran o voliče to zajistit nelze. Strany jsou buďto skrytě dotované ze strany kapitálu, aby pak v legislativě a exekutivě zajistily tomuto kapitálu moc, anebo tento kapitál přímo neskrývaně zastupují. Jejich zájmy jsou pak ryze egoistické, a jejich vláda tudíž neprospěšná lidem a zemi.

Aby svět po koronaviru byl lepší, k tomu by byly třeba změny zásadnější, než si dnes kdokoli připouští – muselo by jít o proměnu celého systému.

Jak zabránit tomu, aby politická uskupení byla ve vleku lobbistů, tedy egoistických ekonomických zájmů? Muselo by dojít k naprostému oddělení politiky a ekonomiky. Jak? Aby ekonomika neměla tendenci a v podstatě nebyla nucena korumpovat politiku, to jest správu země, musela by být postavena na principu spolupráce a bratrství, nikoli konkurence. Boj o přežití v ekonomice jako její v současnosti základní princip je zdrojem korupce a egoismu v politice. Jakmile se ekonomika postaví na základy spolupráce – což bude také zcela v souladu s evolucí – dojde k proměně politiky k lepšímu. Do té doby to možné není. – Všichni dnes sice volají po tom, aby korupce nebyla, ale kdo je ochoten obrátit ekonomiku tak, aby byla zdravá, totiž kooperativní? Nikdo. Nikdo si není ochoten ani připustit, že právě tady je jádro pudla. Pak ale bude svět po koronaviru sotva lepší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *