Publikováno

Lidstvo v karanténě – R. Hradil 27.4.

Pandemie roku 2020 zřetelně ukázala jednu věc: lidstvo je natolik zachváceno strachem, že je ochotno nechat se ponížit na roveň zvířete. Je zřejmé, že jedním z nejnaléhavějších úkolů nás lidí je přestat se bát. To se ovšem snadno řekne, ale hůř udělá. Jak se lze zbavit strachu?

Už jsme si uvedli, že jedině změnou smýšlení, poznáním mylnosti materialismu a přijetím myšlenky věčného života, myšlenky člověka jako především duchovní bytosti. Avšak samotná „infekce“ idealismem nestačí – spirituální myšlenky musí v duši člověka najít živnou půdu, aby jí mohly prorůst, zmocnit se jí a proměnit ji. Teprve na základě takové proměny celé duševní bytosti člověka je možné zbavit se strachu, který je pravlastní součástí materialismu a intelektualismu. Jinými slovy: Myšlenka musí prorůst do citu a nakonec do vůle člověka; zůstane-li jen v mysli, na překonání strachu to nestačí. V cit se myšlenka přetaví nejspíše soustavnou prací, opakovaným, pravidelným promýšlením a oživováním, meditací. Pak začne zvolna proměňovat astrální tělo a postupně může dojít také k proměňování těla éterného, tak aby se tyto spirituální myšlenky staly nedílnou součástí lidské bytosti a veškerého jejího prožívání a konání.

Také bychom mohli říci, že tyto myšlenky musí v duši zažehnout oheň, musí duši roznítit. Není to však luciferský oheň, který spaluje a ničí, ale mírný hřejivý, proteplující, spásný oheň Kristův – oheň, který zároveň prohřívá i prosvětluje. Kdežto luciferský oheň spaluje a oslepuje. A Ahriman? Ten je zase regentem chladu a ustrnutí a také regentem strachu.

Na samém začátku jsme si řekli, že lidstvo vychládá, dokonce natolik, že to lze fyzicky měřit. Lidé ztrácejí vnitřní zanícení, obětavost, laskavost, soucit – vlastnosti spojené s duševním teplem. Stávají se víc a víc poddanými Ahrimanovými. Řekli jsme si však také, že lidstvo a Země se staly jedním organismem. Na jedné straně máme vychládající lidstvo, na druhé straně ohřívající se planetu. Už jsme hovořili o tom, že prudké výkyvy klimatu a různé extrémní atmosférické či klimatické jevy lze považovat za následky emocionálních a morálních bouří a propadů lidstva. Celkový nárůst teplot na planetě pak můžeme označit za protiváhu poklesu vnitřního tepla lidí: na jedné straně jde miska vah dolů, k chladu, na druhé nahoru, k horku.

Lidstvo kornatí a vnitřně okorává, kdežto planeta trpí horečnatým onemocněním. Horečka a zánět jsou ovšem lékem nebo, řekněme, protiopatřením proti chorobám chladu a degenerace. A tak lze očekávat, že nezmění-li se nijak zásadně popsané vychládání lidstva – které je spojeno také s mechanizací a automatizací lidského života i s chladnou kalkulací, zištností a vypočítavostí – bude se stále silněji projevovat jak vnější protiváha v podobě přehřívání planety, tak protiváha vnitřní, mající charakter závažných horečnatých onemocnění. Nebude proto překvapivé, přijdou-li skutečné pandemie prudkých chřipkových onemocnění doprovázených vysokými horečkami a záněty či zápaly. Neboť nám chybí zanícení a zapálení…

Jak tomu předejít? A jak dostat rozbouřené klimatické jevy – to znamená vodní, vzdušné a tepelné procesy živého těla planety Země – opět do rovnováhy? Jak? – Inu, odpověď je nasnadě a byla vlastně již řečena. Vyléčit se z materialismu, prohřát svůj duševní organismus silami srdce, které jsou silami Krista, pěstovat soucit, učit se milovat, rozvíjet obětavost, sloužit druhým. A přestávat se bát…

 

Den čtyřicátý osmý, pondělí 27. dubna 2020