Publikováno

Lidstvo v karanténě – R. Hradil – 24.4.

Městský soud v Praze včera zrušil omezení volného pohybu osob a omezení maloobchodu vyhlášené ministerstvem zdravotnictví – to byla nejdůležitější včerejší událost týkající se „pandemie“ a vládních opatření. Andrej Babiš se snažil vyhnout tomu, aby vláda nesla hmotnou odpovědnost za škody vzniklé restrikcemi, trochu si zachytračil a restrikce nevyhlásil usnesením vlády podle krizového zákona, nýbrž prostřednictvím ministerstva na základě zákona o ochraně zdraví. Soud však dospěl k závěru, že tak významné omezení svobod nelze v rámci tohoto zákona provést, a tato opatření zrušil. Z toho plyne, že zavření obchodů a uvěznění nás občanů v domovech bylo celé tři týdny nezákonné.

Ministr zdravotnictví včera pozdě večer, na tiskové konferenci po jednání vlády, jen tak mezi řečí prohodil, že se od dnešního dne ruší uzavření hranic a že se mohou sdružit už ne nanejvýš dvě osoby, ale osob deset. Premiér se tiskové konference raději nezúčastnil; na tiskovky už nechodí delší dobu.

Podle reakcí některých lidí se zdá, že značná část národa se hroutí hrůzou z vymření, když se tedy jako otevírají ty hranice, a proklíná Klause, Fialu a senátory, že nedrželi ústa a nenechali nás tu pěkně zavřené…

Nicméně vláda – opět ústy ministra jen tak mezi řečí – oznámila, že bude parlament žádat o další prodloužení nouzového stavu. Komunističtí poslanci už jsou nachystaní zvednout ruku pro jako jeden muž a jedna žena.

Události se dávají do pohybu – jako když zakletý zámek zbavíš zlého kouzla a zkamenělí ožijí…

*

Včera jsem napsal, že budoucnost bude záležet na osobní iniciativě každého z nás. Aby nezůstalo jen u obecného konstatování, ale abychom si rozdělili konkrétní úkoly – jak bývá ostatně na pracovních poradách dobrým zvykem – sestavil jsem obvyklou tabulku co kdo udělá a v jakém termínu. Kontrola plnění: do roka a do dne.

co kdo kdy poznámka
přestat se bát všichni co nejdřív změna smýšlení; světonázor; „život věčný“
sundat roušky všichni co nejdřív schovat šicí stroje a „naučit se žít“
vzbouřit se všichni květen „vzpoura otroků“ (Hradil); „vzpoura davů“ (Klaus)
zjišťovat a evidovat případy poškození zdraví a úmrtí v důsledku vládních opatření zdravotníci hned a průběžně sestavit komisi
pohnat vládu k odpovědnosti právníci v dohledné době podat trestní oznámení
provést legislativní změny: zabránit možnosti autokratické samovlády poslanci v nejbližších měsících úprava pravidel nouzového stavu
omezit vliv hygieniků a epidemiologů na chod státu a život společnosti poslanci v nejbližších měsících zrušit „pandemický plán“
změnit politický systém všichni výhledově „jedinec a stát“; více pravomocí jedinci, méně státu
změnit uspořádání společnosti všichni výhledově „sociální trojčlennost“

*

V zápisu ze 4. dubna jsem hovořil o rozcestí lidstva: o cestě dalšího prohlubování egoismu a zvyšující se izolace, kdy druhý člověk se bude stávat již nejen cizincem, ale přímo nepřítelem, a o cestě překonávání egoismu a směřování k všelidskému bratrství, kdy se druhý člověk bude stávat víc a víc bratrem; o cestě strachu a cestě lásky. Tyto dvě cesty se zdají být neslučitelné a logicky vyvstává otázka rozdělení lidstva; jedna čtenářka blogu to formulovala takto: „K napsání tohoto dopisu mě přiměla jedna z Vašich myšlenek, konkrétně z deníku ze dne 4. 4., o dvou možných cestách. V této souvislosti si kladu otázku, zda musí nezbytně celé lidstvo jít pouze jedinou z těch cest, zda není možné, že by se cesty lidí/duší rozešly – některé se vydají jednou z nich a druhé tou druhou.“ – A jiná čtenářka dokonce vnímá rozdělení lidstva jako nutnost; napsala: „Když jsem uvažovala, proč se tu korona vlastně vzala – tedy proč vyšší bytosti dovolily takovéto šílenství a proč lidi nešíleli například v roce 2017, kdy byla chřipka daleko větší než letos, přišlo mi, že je to nutná součást rozdělení lidí na dvě skupiny. A opravdu to tak vypadá: máme větší skupinu kamarádů – a část z nich píše, jak jsme nezodpovědní k ostatním, když odmítáme nosit roušky v hlubokém lese, jak jsme šílení, pokud navštěvujeme své rodiče,  a to bez roušky, a dokonce jim přineseme buchtu! No a druhá část píše, dává na Fb  články a odkazy o nesmyslnosti situace. A bohužel vnímám, že pro mě bude velmi těžké v budoucnu s nimi najít společnou řeč a mezi řádky cítím jakési opovržení, že jsem hloupá, že nevěřím naší skvělé vládě a plukovníku Prymulovi.“

Otázka rozdělení lidstva je velmi závažnou otázkou, jednou z nejzávažnějších. Skutečně můžeme – s bolestí v srdci – vnímat, že (velká) část lidí se propadá stále hlouběji do materialismu, egoismu, izolace a strachu – právě v souvislosti s „pandemií“ to velmi zřetelně vyplulo na povrch. Navíc vidíme, že tito lidé se pro nás stávají přítěží na cestě vzhůru, už jen proto, že svým strachem si vynutí opatření, která tvrdě zasáhnou nás samé, omezí naši svobodu, naši důstojnost, budou nás nutit k vakcinaci, případně nás uvězní, protože se – například odmítneme-li se nechat očipovat – budeme stávat „obecným ohrožením“. A zdá se, že společná cesta bude stále méně možná a bude třeba přikročit k „rozvodu“. Je ale něco takového možné?

Není. Přesto všechno – přestože se zdá, že naše (mnohdy velmi namáhavá) cesta vzhůru je zásadně ohrožena, ba znemožněna cestou většiny směrem dolů – rozdělení možné není. Jsme, ať chceme nebo nechceme, jedno lidstvo. – Tím mimochodem odpovídám na podnět, který mi na základě včerejšího zápisu napsal přítel: „Možná by stálo za to jako součást návratu zpět upozorňovat také na to, že jsme součástí celého lidstva, nejen Česko či Evropa, a že jsou tady i jiná témata ve světě mimo coronu, která jsou velká a závažná, i když je teď nechceme vidět. Tak nějak mi to vyvstalo z tvého závěru dnešního psaní (o lásce).“ – Jsme jedno lidstvo, jeden organismus, a máme jedno společné vyšší Já: Krista. A Kristus nemůže nechat jedny přijít k sobě a vítat je s otevřenou náručí, a druhé zahynout. Nemůže. Už jen proto je nutné, abychom se s vážností zhostili úkolů, uvedených v tabulce výše…

Rudolf Steiner se k tomu stručně vyjadřuje v Tajné vědě (str. 240). Žijeme nyní v páté kulturní epoše poatlantského vývoje. Čeká nás ještě několik tisíc let vývoje během šesté a sedmé kulturní epochy, načež bude následovat zvrat podobný tomu, který přinesl zánik Atlantidy. Duše, které se při přechodu z páté do šesté kulturní epochy neproniknou nadsmyslovými poznatky, to jest neoprostí od materialismu, nebudou při tomto zvratu zralé jít dál a zůstanou pozadu. Pak dojde k rozdělení, i to však bude jen podmíněné a dočasné a velká část práce těch pokročilejších bude spočívat v zušlechťování těch zaostalých, „aby mohli ještě nalézt přístup do vlastní lidské říše“.

A tak: Nenávidět materialisty za to, že svět vedou do záhuby, by bylo veskrze ahrimanské; toužit po tom zbavit se jich, setřást je a svobodně kráčet ke Kristu by bylo velmi luciferské; kristovské je milovat je jako své bratry a dělat vše pro to, aby mohli jít s sebou. Neboť sám sebe nikdo nevykoupí.

Den čtyřicátý pátý, pátek 24. dubna 2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *