Publikováno

Lidstvo v karanténě -R. Hradil – 16.4.

Příkladem odporného zpravodajství, jak jsem o něm mluvil předevčírem, je zpráva uveřejněná dnes ráno na serveru Novinky.cz. Titulek zní „Koronavirová nákaza decimuje USA“ a text začíná takto: „Nákaza novým typem koronaviru SARS-CoV-2 zuří ve Spojených státech amerických s neztenčenou mírou. Počet úmrtí infikovaných tam druhý den po sobě dosáhl rekordu. Onemocnění covid-19 podlehlo nejméně 2371 lidí, a celková bilance mrtvých tak překonala 30 800. Počet potvrzených případů nákazy v USA překonal 644 tisíc. Po celém světě už se koronavirus prokázal u více než dvou milionů lidí.“ Autor pod článkem podepsán není. Text by se mohl stát součástí učebnic žurnalistiky jako odstrašující příklad špatného, neobjektivního a manipulativního zpravodajství, neboť Spojené státy samozřejmě nejsou decimovány, nákaza nezuří a uvedená čísla se jen děsivě tváří. Podle amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) se za minulou sezonu nakazilo chřipkou 55 milionů Američanů a 63 tisíc jich zemřelo. Spojené státy by tak musely být zdecimované každoročně, a je s podivem, že vůbec ještě existují…

Člověk si samozřejmě klade otázku Proč? – Proč novináři manipulují veřejným míněním? Proč vlády reagují přemrštěně a v podstatě zcela iracionálně? Proč volí opatření, která budou mít daleko horší následky než samotná nákaza? Vždyť již teď se dá odhadnout, že kvůli omezenému provozu nemocnic a odsouvání nejrůznějších vyšetření a ošetření umřelo za poslední týdny více lidí než na covid-19, a ještě mnohem více jich zbytečně zemře, až se naplno začnou projevovat ekonomické dopady současného zaškrcení výroby a obchodu, přičemž nejvíce tím budou postiženi právě ti, kteří se nejvíc bojí nákazy, tedy ti nejstarší. Proč?

*

Publicista a komentátor Bohumil Doležal se v článku „Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy“ (Forum24) pozastavuje nad odpudivou praxí některých žurnalistů a hovoří o nich jako o agitátorech Nových pořádků, přičemž „Novými pořádky“ má na mysli orwellovský svět nesvobody a přetvářky, zaváděný některými dnešními politiky. Tito žurnalisté, poslušni svých chlebodárců, vyzývají, abychom se nyní nechali zbavit svobody ve jménu záchrany holého života. Doležal k tomu říká: „Ve skutečnosti nic jako ‚holý život‘ neexistuje. Musili bychom to nejdřív stvořit. Například tím, že dopustíme, aby se demokratické prostředí, jakkoli nedokonalé, změnilo ve stát jako obří firmu, kde manažeři vydávají nařízení a lid je poslušně provádí. To se už ostatně v posledních několika letech do značné míry stalo a nynější ‚stav nouze‘ je jen závěrečný akord té kafkovské proměny. Propadáme se do ‚holého života‘, který je snad běžný pro opice, ale ne pro lidi, a namlouváme si, že je to jen přechodné. Jenže z posledního stadia obludného experimentu vývoje opice z člověka už není návratu, a pokud ano, bude to trvat přinejmenším mnoho desetiletí.“

Když mluví o „vývoji opice z člověka“, trefuje tím hřebíček na hlavičku – neboť kdo se domnívá, že člověk je vyšší zvíře, vyšší primát, tedy vlastně jen trochu zušlechtěná opice, opici tím z člověka dělá. A jestliže někdo omezuje základní lidská práva ve jménu „zachování holého života“, redukuje tím člověka na něco, co není a nikdy nebude (bude-li člověkem), i kdyby tomu darwinisté tisíckrát věřili. Člověka prostě na „holý život“ redukovat nelze, neboť pak již člověkem není. A tak autor po právu konstatuje: „Výsledkem takového zápasu o holý život, v němž jsme se pro jeho zachování postupně vzdali naší demokracie, naší svobody a toho, čemu věříme, nemůže být nic jiného než vlčí smečka.“

*

Nelibost kolegů i politiků bezpochyby vyvolalo prohlášení ředitele virologického institutu při Bonnské univerzitě Hendrika Streecka, podle něhož se (přičemž se opírá o výzkumy institutu) virem SARS-CoV-2 nelze nakazit v supermarketu či u kadeřníka, tedy prostřednictvím předmětů, ale jen při delším těsném kontaktu. Viry nalezené na předmětech nebyly životaschopné. Krátká běžná každodenní setkání podle Streecka nepředstavují velké riziko přenosu viru. Streeck chystá rozsáhlejší studii a předpokládá, že by její výsledky mohly sloužit pro doporučení politikům, aby upouštěli od omezování pohybu osob.

Vlastně tím jen opět potvrzuje to, co je zřejmé, že opatření vlád nejsou adekvátní ani racionální, vycházejí z bludných představ a mají za cíl především ukázat populaci, že ji politici chrání. Při dnešním systému soutěže politických stran si prostě každý politik u každého svého rozhodnutí musí jako první položit otázku, co na to řeknou voliči a zda mu to získá jejich hlasy, jejich sympatie, a nikoli zda je to, co koná, správné. Jestliže se 80 procent lidí bojí nákazy, je třeba učinit taková opatření, aby měli pocit bezpečí a dali hlas tomu, kdo jim zachránil jejich „holý život“…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *