Publikováno

Lidstvo v karanténě – R. Hradil – 15.4

Česká republika – vrátíme-li se k textu L. Benyovszkého – patří k zemím, kde je momentálně respektování svobodné lidské individuality na nejnižší úrovni; na opačném pólu evropských zemí pak stojí Švédsko, kde platí pouze zákaz shromažďování více než 50 lidí a restaurace mají otevřeno, děti nižších stupňů chodí do škol a země žije vcelku nerušeně svým běžným životem. Ano, mrtvých, u nichž byla prokázána nákaza koronavirem, je zde už jeden tisíc (přičemž počet obyvatel je zde zhruba stejný jako u nás), nicméně to je stále v mezích běžné chřipky a není to důvod k panice, která zde také, na rozdíl od jiných zemí, zjevně nepanuje.

*

Včera naše vláda vyhlásila, že děti prvního stupně škol by se za šest týdnů mohly vrátit do školních lavic. Doma jsou právě pět týdnů, a co lze pozorovat, je postupný, poměrně plíživý, nicméně zřetelný přesun výuky do online světa. V prvních týdnech „domácí školy“ se především řešily úkoly ze sešitů, u stolu a bez počítače, nyní se už ale staly běžnou součástí učebního dne videokonference v jednotlivých předmětech, úkoly k řešení online, komunikace přes různé digitální aplikace atd. Podobný trend, vynucený současnou situací, lze pozorovat i v mnoha profesích. Lze předpokládat, že i po uvolnění restrikcí mnohé z těchto tendencí přetrvají a svět bude skutečně více digitální. Vlastně jsme za těch pět týdnů udělali, celá společnost, obrovský skok tímto směrem. Jaký je to ovšem směr?

Znovu se musím vrátit k pomůcce pro rozlišení vývojových směrů, uvedené v zápise ze 4. dubna: Když si uvědomíme tento posun, kdy je každý zavřený sám doma a s druhými lidmi se stýká jen přes digitální média a sítě, jen prostřednictvím techniky, pak můžeme velmi zřetelně vnímat, že jsme se výrazně posunuli směrem k vzájemné izolaci, oddělenosti, uzavření se do sebe. Tedy směrem dolů, do podsvětních hlubin zmaru.

Symptomů, které můžeme dnes a denně pozorovat, je ovšem více. Stačí si jen uvědomit, jaké to je chodit venku se zakrytou tváří a potkávat druhé takto maskované lidi. Většinou dnes člověk při takovém setkání sklopí zrak – ze studu nad tímto ponížením, anebo někdo i ze studu nad svým strachem z druhého člověka.

Vlády nám naordinovaly „sociální distancování“ – a přesně tohle je ta cesta do pekel, dlážděná možná dobrým úmyslem…

Pro tento směr, který jde proti regulérnímu, žádoucímu vývoji, je charakteristický strach. Strach či obava je více či méně skrytou, nicméně imanentní, stále přítomnou vlastností intelektu. Ten mu chce čelit kontrolou – absolutní kontrolou všeho, protože těžko snáší nejistotu, nevypočitatelnost a neurčitost. A tak dalším krokem tímto zvráceným vývojovým směrem je „chytrá karanténa“, tedy snaha kontrolovat každého vždy a všude, ať už pomocí mobilních telefonů, nebo platebních karet. Ideální by samozřejmě byly implantované čipy, ale ty zatím obyvatelstvo není ochotné akceptovat – tedy u sebe; u psů je již akceptovalo. Ale i zrušení peněžní hotovosti a zavedení výhradně bezhotovostních plateb by tuto cestu k absolutní kontrole velmi usnadnilo a urychlilo; jistě proto na sebe podobné návrhy nedají dlouho čekat.

To všechno jsou tendence, které pomocí uvedeného měřítka můžeme identifikovat jako zkázonosné – zkázonosné proto, že se obracejí proti regulérnímu postupu vývoje člověka a jeho vědomí. – A jaké jsou ty opačné, skutečně žádoucí tendence, které jsou v souladu s vývojem?

Především je to kontakt živého člověka s živým člověkem, spolupráce – ovšem motivovaná vzájemnou pomocí, sdílení, vypomáhání si, propojování, nikoli však přes sociální sítě a smartphonové aplikace. Krokem tímto směrem je každé živé setkání dvou lidí, při němž jeden nechce druhého ovládat ani využít. Důvěra. A vždy je třeba mít v hledí, ve výhledu cíl, a tím je nová, lidštější společnost, intuitivně propojená v duchu.

*

Při tom všem je ale třeba neustále se učit rozlišovat, bystřit úsudek, usilovat o nepředpojatost. Být bdělý. Nenechat se ochromit strachem a nebýt rabem, knechtem, otrokem a nesloužit panstvu. Neboť si můžeme být jisti, že ekonomická krize vyvolaná vládními opatřeními bude znamenat zchudnutí chudých a zbohatnutí bohatých, utužení režimu a omezení svobod, rozšíření kontroly občanů a posílení jejich závislosti na státu a na vrchnosti. Buďme tedy bdělí, nepodléhejme strachu, rozlišujme a dělejme vše pro to, abychom zabránili těmto zhoubným tendencím – ne kvůli sobě, ale kvůli těm, kdo zde budou žít zítra.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *