Publikováno

Lidstvo v karanténě -R. Hradil – 12.4.

Je Neděle velikonoční a Kristus vstal z mrtvých! Událo se neslýchané mysterium přemožení smrti. Kéž i lidstvo přemůže materialismus a svou víru v smrt a pozná nepřemožitelnost života.

*

Epidemie je zřetelně na ústupu. Místopředseda vlády Jan Hamáček i náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula sice dál zkoušejí národ zastrašovat, stejně jako média, ekvilibristicky vytahující další a další hrozivá čísla, avšak lidé se bát přestávají a hromadně v tyto krásné dny vyrazili do lesů i do hobbymarketů (potřeboval jsem si včera zakoupit porouchanou součástku vodního kohoutku a ještě nikdy jsem v příslušném hobbymarketu nezažil takový nával), a ani s rouškami už to, přinejmenším v přírodě, nijak nepřehánějí a osmělují se k prvním krůčkům bez nich. Hamáček to zamračeně komentoval slovy, že „polevuje vůle nosit roušky“. Bodejť.

Vede se nesmělá diskuse o nutnosti promoření populace koronavirem, kterou však státní vedení striktně odmítá – co mu také zbývá jiného, když z koronaviru udělalo strašáka přímo démonického. Komentátor Petr Fischer v článku „Česko promořené Prymulou“ (Aktuálně.cz) to vystihuje slovy: „Mediální obraz nemoci se ale mezitím tak prohloubil a zvětšil, strach narostl a skrze média a sociální sítě pronikl všude, že postupné promoření populace vypadá dnes jako hromadná sebevražda. Případně jako likvidace slabších, kteří nemají nárok na přežití.“

Ano, ta část populace, která se stále ještě koronaviru děsí, umírá hrůzou již jen při pomyšlení, že by se s tou krvelačnou bestií měla někde potkat. – Takto napsáno to samozřejmě vypadá silně přehnaně až absurdně, nicméně mediální obrazy vložené do podvědomí takové jsou a takto v lidech „pracují“. A lidé se bojí. Ovšem bojící se národ je snem každého vladaře…

Ale strach, zdá se, ustupuje, bublina splaskává. Život vítězí nad smrtí, tak jako pokaždé…

Nechť ale každý, kdo si z této krize chce odnést poučení, zpytuje své nitro a zkusí vrhnout světlo na strašáka, démona strachu, který se v ní během pomalu utichající mediální kampaně usídlil a roztáhl: Bál jsem se? Čeho jsem se bál? Že budu trpět? Že zemřu? Že zemřu bez pomoci? Že zemřu bez přítomnosti blízkých? Že zemřu bez lidské důstojnosti? Že zemřu?

*

Je Neděle velikonoční a křesťané dnes sedí doma, o samotě, jen mezi rodinnými příslušníky. S bratry a sestrami svých obcí se sejít nesmějí. Přitom víra v Krista staví druhé lidi, bratry a sestry ve víře, na roveň bratrů a sester pokrevních. A obce a společenství duchovních sourozenců už dva tisíce let společně oslavovaly zmrtvýchvstání Spasitelovo. A je to snad poprvé za ta dvě milénia, kdy nesmějí, nemohou. Když byli v Římě křesťané pronásledováni a hrozila jim smrt v cirku nebo na kříži, scházeli se tajně v katakombách, neboť potřeba pospolitého sdílení byla silnější než strach ze smrti. – Dnes poslušně sedí u videí a sledují bohoslužby každý sám. Nevídané a neslýchané. Každý sám. Každý sám. A nikdo, nikdo se nevzepře strašákům a démonům…

*

Leč Kristus vstal z mrtvých…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *